Z pracovních důvodů jsem se letos bohužel nemohl kempu v Hamrech zúčastnit. Mrzí mě to, ale co člověk nadělá. Takže Lukáš jel sám s Kubou a Janou a Vendulou a aby tam úplně nezvlčili, dostali přibaleného ještě Tomáše. Doprovod jim dělala Dana Šnáblová s Karlosem. Kromě nich se do Hamrů z olomouckého klubu vypravili s rodiči ještě Tom a Vojta Vepřekovi a Adam Kunčar. Náš potomek se vrátil totálně ospalý, s mokrýma věcma (včetně stanu, který přitom ani nevybalil) a na otázku, jak se měl, utrousil jen "dobře" a zívl. Pak uždibl večeře, víc nebudeš, cos jedl?, ptali jsme se. "Prase", řekl, zívl podruhé a usnul.
Dnes mi donesl tužkou popsaný dvojlist. "To je report z kempu, všichni už na něj čekají". Takže se pouštím do
přepisování a možná se konečně dozvím, jak bylo letos v Hamrech.
Po pravdě řečeno, do Hamrů jsem se moc netěšil, ale říkal jsem si, že to v Hamrech bylo vždycky pěkný a tak že to i přes moji malou krizi nějak přežiju. Když jsem ale v neděli přijel domů, byť unavený a s mokrýma věcma, říkal jsem si, že to byl asi nejlepší ročník hamerskýho trial campu. Proč, to už je ve hvězdách.
Camp začínal jako vždy ve čtvrtek, a to v krásném (zatím) slunečném dni. Naše olomoucká výprava sestávala ze mě (Lukáš), Kuby V., Vendy Z., Jany N., Tomáše V. a Karlose Š. jako jezdců a paní Šnáblové, která byla "pouze" doprovod, i když se o nás starala, jako bychom byly její vlastní děti, za což jí za všechny moc děkuji. V pátek pak ještě dojela celá rodina Vepřeků a Adam Kunčar. Naopak za to, že nedojel "Šmírák" Honza, má od hameráků velké mínusové body. Hned ve čtvtek byl ve tři hodiny první trénink. Jezdilo se v kategoriích nejmenších (začátečníků), poussinů, benjaminů, femin (které byly potom pro malý počet a rozličné schopnosti rozhozeny do ostatních kategorií), minimů a starších jezdců - junioři, hobby a (j)elita. Odpolední tréninky byly jen dvouhodinové, zato dopolední trvaly dokonce tři hodiny.
V pátek už začínal pravidelný režim. V 8 hodin snídaně, v 9 nástup na trénink a konec ve 12, v 1 odpoledne byl oběd, pak do 3 hodin
odpolední klid a pak zase trénink do pěti. O půl šesté byl pak pro ty, kdo chtěli být čistí, což doufám že všichni, protože
v naší olomoucké výpravě to tak bylo, přistaven pověstný hamerský autobus, který odvezl zájemce do sprch. Nebo byla možnost
využít čistého a "nekvetoucího" rybníku. K večeři pak hameráci upekli prase na grilu, který byl přinejmenším
stejně velký jako klavír. Když jsem pak zjistil, že jsem dostal tuhle kousek prasete navíc a tamhle zase
kousek vánočky navíc kvůli tomu, aby byl report a byly v něm věty rozvité, nevěděl jsem, jak to skončí. Tím ale odbočuji od prasete
(i když je pořád na dohled asi z deseti tisíc kilometrů). Když jsme si totiž s Kubou podruhé (alespoň myslím, že podruhé)
přidali, řekli jsme si, že máme dost a tím jsme prase (aspoň na chvíli) považovali u nás za snězené. Potom jsme si
ale večer sedli a povídali, a to Kuba říkal: "Hele, nedáme si ještě to prase, ono bylo totiž dost dobrý." Tak jsme si dali ještě jedno
kolo prasete a navrch to zajedli kuřetem, co donesl Tomáš. Myslel jsem, že to budu trávit až do neděle, ne-li déle.
Ráno, po dešti, který začal v pátek večer a díky kterému se Kuba skvěle vyspal, protože jsem byl nucen zalézt
si ze svého širáku k němu a Tomovi do auta, bylo ovšem zase všechno v pohodě. Mohl tedy začít pěkný sobotní den.
Možností, jak strávit dopoledne, bylo mnoho. První z nich byla možnost cyklovýletu po pěkných hamerských sochách,
mezi které patří i Kůň před trial parkem. Ta je ovšem velmi realistická, zatímco na těch ostatních už popustil autor
uzdu jedné z nejhezčích věcí na světě, tedy fantazii. Druhá možnost sobotního dopoledne byl výlet autobusem na Velké Dářko,
kde se konaly závody dračích lodí. Na jedné z nich dokonce pádlovali pan Staník a pan Pečínka (aspoň doufám, že to byli
tito dva a že jsem to nějak nepopletl). No a konečně třetí možnost byla zůstat v kempu a trénovat. Tuto možnost jsem volil
i já a tak jsem šel s Kubou jakožto trenérem a většinou minimáků trénovat do lesa k Sázavě. Na mokrých, slizkých kamenech a
jehličnatých hrabačkách jsme si užili ten pravý old-school biketrial. Při umývání kol v Sázavě se to ovšem zvrhlo na zběsilé
ježdění ve vodě (a u některých i pod vodou či v bahně, viď, Kubo?) Výsledek tedy byl, že mnozí měli na odpolední trénink
mokré boty či dokonce kalhoty. Mně však vše uschlo, tudíž jsem mohl jít v klidu na trénink. Večer už bohužel prase
nebylo, ale i tak byla večeře i všechny ostatní jídla dobrá a bylo ho dostatek.
Na neděli jako vždy nachystali trenéři čtyři sekce, na kterých se potom jel takový sranda závod. Jelo se na dvě kola a to tak, že se mohlo v každé sekci našlapat dle libosti. "Proč to nemůže takto být i v seriálovém závodě", říkal jsem si. Po závodě a po obědě následovala pak už jen naše společná fotka, vyhlášení výsledků závodu, sbalení věcí, rozloučení a odjezd domů.
Na závěr snad jenom zdravím do Hamrů, obzvláště pak pana Štěpánka, u kterého doufám, že mu věty rozvité stačily a doufám, že mi zařídí ten zájezd na Sicílii. Ještě doufám, že Kubovi Valentovi neřekne teď nikdo jinak než Sedlák. Těším se na závody a doufám, že za rok se všichni zase na kempu sejdem.
28.8.2012, LJ