Report - Březová

Za devatero horami, za devatero řekami, leží město Březová a tam jsme se tento víkend vypravili na předposlední soutěž letošního mistrovství České republiky. Místní závody jsou návykové - kdo se jednou odhodlá tu dlouhou cestu absolvovat, ten se sem pokaždé znovu a rád vrací.

To, co začíná jako pohádka, přitom není daleko od pravdy. Těch řek jsme cestou přejeli dokonce víc, Bystřičku, Moravu, Svitavu, Svratku, Oslavu, Želivku, Blanici, Sázavu, Vltavu, Berounku a Ohři, hory počítat nehodlám. Na cestu jsme vyrazili už v pátek navečer, na poslední chvíli nám sice z posádky vypadl Karel, ale i tak nás zůstalo v autě šest plus čtyři kola na střeše, takže zážitky zaručeny. S přibývajícími kilometry přibývala i tma, naopak ubývalo hovoru, nafty a venkovní teploty. V březovské hospodě jsme si půl hodiny před půlnocí vyzvedli klíče od tělocvičny a než jsme složili náklad, dorazily ještě Jana s Vendulou, které sice vyjely z Olomouce tři hodiny před námi, ale získaný náskok strávily v koloně před Brnem, které se nám podařilo díky Zelené vlně naštěstí vyhnout. V tělocvičně nikdo víc nebyl, roky, kdy to tam vypadalo jak v evakuačním centru při povodních, jsou asi dávno minulostí.

Ráno tak bylo na všechno dost času, což mnohým vyhovuje, start prvních jezdců byl stanoven až na jedenáctou hodinu. Nebyla to jediná změna v zaběhnutých propozicích. Letos pořadatelé vynechali terén nahoře v lese nad vodojemem a celý závod se jel na šesti sekcích na tři kola ve spodní části areálu. I ten se trochu změnil, stačilo sem tam převrátit některý z kamenů a rázem byly tratě jiné. Jejich kolíkování a šipkování se ujali jezdci z Březové, které sice na závodech už bohužel nevídáme, ale v biketrialu toho mají za sebou dost a dost - Dan Bouda, Jan Čedík, Ríša Lochmann. Kontrolní úseky postavili spíše lehčí, nicméně s občasnými na první pohled nenápadnými špeky, které dokázaly jezdce pořádně potrápit.

Březová je opravdu pro většinu jezdců z Moravy trochu z ruky, proto zde většinou bývá méně jezdců - i toto bylo letos naštěstí jinak, závodníků přijelo šedesát šest. To sice není ohromující číslo, každý z vás by dokázal vymyslet i nějaké větší, ale v letošních relacích počtu účastníků je to úspěch. Nejpočetnější kategorií byla ta nejmladší - růžová hobby, zajímavá jména se objevila i mezi těmi staršími hobíky. Je vidět, že Březová má opravdu dobrou pověst a dokáže přitáhnout nováčky i veterány :-)

I když to zrána moc nevypadalo, závodilo se nakonec ze slunečného, nicméně chladného počasí. Jak už bylo zmíněno, sekce byly spíše lehčí, s dostatkem místa na rozjezd před překážkami. Kameny a klády ve velkých sekcích, písčité svahy s kořeny na sekcích malých.

V elitě zvítězil - ostatně jako na všech mistrácích, které letos absolvoval - Vašek Kolář. Jediné dva trestné body nasbíral na zdánlivě nevinné šikmo položené kládě v úvodu sekce číslo 4, která se ukázala (ne)pěkně zrádnou. Druhé místo Martin Kakáč s 15 TB, třetí Matěj Popelka 25 TB. V juniorech první místo patřilo Markovi Hlávkovi, který tvrdě atakuje i první místo v seriálu. Ondrovi Šenkovi po dvou pětkách v prvním kole nepomohly k vítězství ani čistě za nuly projetá zbývající dvě kola. Třetí na bedně Martin Štěpánek.

Kategorii senior vyhrál Tom Zedek (7 TB), na bedně jej doplnili kluci z Horšovského Týna, asi jediného klubu, pro který jsou závody v Březové naopak blíž než ostatní - David Šmíd a Jarda Kašpar. V minimech zvítězil letos již poosmé za sebou Mára Pochtiol, tentokrát to ale bylo jen se štěstím a na čas - stejné body (8 TB) měl i Míša Pavlík, který se konečně rozjel, třetí flek zbyl na Tomáše Kočičku. V benjaminech s absolutní nulou vyhrál Tom Vepřek a dostal za to speciální cenu - dárkový balík. Druhý Péťa Mokrý se ztrátou čtyř bodů, třetí Kryštof Hanzal (23 TB). V poussinech se letos na prvních místech točí stále stejná jména, v Březové tedy první Vojta Hříbek, druhá Denisa Pecháčková a třetí - také na čas - Eliška Hříbková. Kompletní výsledky a ostatní kategorie najdete v příslušné sekci webu.

Olomoucký klub zastupovalo 6 jezdců. Lukáše Janku v juniorech asi přihlásíme k Přemkovi Podlahovi, protože takovou úrodu brambor(ových medailí), jakou letos sklidil, hned tak každý zahradník nemá. Naopak Tomáše Vepřka nikam přehlašovat nebudeme, po vynikajícím výsledku je o jediný bodík první v benjaminech v průběžném hodnocení PČR. A když jsme u toho přihlašování - umíte-li někdo klonovat lidi, přihlaste se nám, potřebujeme nakopírovat Milana, aby mohl současně doprovázet i Vojtu Vepřka, který by tak mohl mezi poussiny skončit určitě lépe než na pátém místě - "já říkal, že to bylo doprovodem", konstatoval Milan po třetím kole, ale přitom Katka doprovázela, jak nejlépe to šlo. Vendula Zapletalová si po pádu na kámen osvěžila znalosti z biologie a nejméně další dva týdny si bude přesně při každém pohybu pamatovat, kde je kostrč - ani přes veškerou snahu našeho bramboráře v roli doprovodu to pak už nevytáhla na lepší než páté místo z pěti zelených hobíků. To Vojta Streit bojoval urputně a umístil se o jedno místo před ní. Honzík Šmiřák na bílých hobby tratích jel klidně a rozvážně a sice na nuly, ale přesto obsadil druhé místo. Táda Mahr si vysloužil přísné kázání od otce, ale bohužel až poté, co nasbíral tolik pětek, že skončil ve své růžové kategorii čtvrtý.

Poznámky pod čarou: