Tomu, kdo pozorně sleduje dění na mezinárodní biketrialové scéně, samozřejmě nemohly uniknout debaty a vize, jakým směrem se má v budoucnu tento sport ubírat. Znojemští pořadatelé místo teoretických úvah připravili praktickou ukázku toho, jak má vypadat špičkově připravený závod.
Že ve Znojmě závody připravit umí, víme již z předchozích let. Do karet jim hraje výborná lokalita Gránického údolí, která nabízí ideální terén pro tratě všech obtížností. Zároveň ale zdejší pořadatelé ví, že pro kvalitní soutěž nestačí jen natáhnout pásky a postavit stánek s párky v rohlíku. Druhým trumfem v ruce je pro ně proto úzká spolupráce s Domem dětí a mládeže ve Znojmě, který vzal biketrial opravdu "za svůj" a umí se postarat o doprovodný program, stejně jako o nezbytnou komunikaci s městem. Nelze zapomenout ani na třetí eso, a to jsou partneři. Kromě města Znojma především dlouhodobý sponzor Kinder Welt. Ani takto silné karty ale nemusí znamenat automatickou výhru, stále je ve hře ještě spousta neznámých.
Jak při závěrečném ceremoniálu řekla ředitelka Domu dětí, na přípravě šampionátu pracoval tým složený z několika desítek lidí po celý rok. To je asi další klíčová podmínka k tomu, aby mohlo vzniknout něco skutečně mimořádného - poctivá příprava, za týden kvalitní závod nepřipravíte. Jak už bylo zmíněno, závod nejsou jen pásky v lese, ale také sekce na náměsti, kemp, doprovodný program a stovky dalších "drobností", které ale zaberou nejvíce energie. I taková maličkost jako visačky "minder" nebo PET láhev s logem soutěže a pitím pro jezdce posouvá celý podnik o kus nahoru.
Všechny tyto přípravy tedy vyvrcholily o tomto víkendu a výsledkem byla soutěž, která zcela právem nadchla všechny zúčastněné a které JURY udělila (jistě ne jako důsledek ochutnávek Znovínu ve VIP stanu) diplom za nejlepší letošní mezinárodní podnik. Odpověď, jak může vypadat budoucnost biketrialu, tedy známe. A jak to tedy v tom tolik chváleném Znojmě vlastně vypadalo?
Centrem dění bylo Horní náměstí, kde kromě biketrialového zázemí stálo velké pódium pro doprovodný program, stánky jak jinak než s burčákem a také dva kontrolní úseky, jeden pro velké a jeden pro malé. Sekce byly z klád a patřily k těm lehkým, přeci jen nemusí diváci sledovat samé držkopády. Další dvojice umělých kontrolních úseků byla ve dvoře pivovaru - tentokrát si přišli na své milovníci betonových skruží a pneumatik. Ke zbylým sekcím, celkem jich bylo pro každou kategorii osm (malé) a deset (velké), museli jezdci (a doprovody a diváci) sejít dolů do údolí. Našel jsem vám to na mapě, z náměstí k první sekci u potoka to bylo 700 metrů a 70 metrů převýšení. Kdo už ve Znojmě závodil, ví, že kameny dost kloužou i když v noci nezaprší jako tentokrát. Úroda pětek proto byla skoro stejná jako letošní úroda hub.
Co je ale velká škoda, je malá účast zahraničních jezdců. Na start se postavilo 32 českých závodníků a 30 zahraničních, takže celá soutěž v některých kategoriích připomínala národní mistrák se zahraniční účastí. Tím samozřejmě nechci nijak snižovat velký úspěch české reprezentace, nicméně je škoda, že část původně přihlášených jezdců nemohla z různých důvodů přijet - hned by to bylo pestřejší.
V elitě startovalo pouhých pět jezdců, Česko zastupoval Váša Kolář a po váhání, do jaké kategorie se vlastně letos má hlásit, i Martin Kakáč. Na stupně vítězů se mezi ně probojoval ještě Ansis Dermaks (LAT), takže mistrem Evropy pro rok 2014 se stal Vašek Kolář (tak trochu jsme to čekali, že?), vicemistr Ansis Dermaks, třetí místo Martin Kakáč.
Budu si muset někde zjistit, jak u Dermaksů probíhají tréninky, protože mladší z obou bratrů, Arvis (LAT), s velkým náskokem zvítězil v juniorech, následovaný Markem Hlávkou, kterému se za to dostalo bouřlivých ovací domácího publika a jen o bod třetí skončil Ondra Stroje Šenk. Jinak to, že v juniorech bude mít Česko medaili, bylo zcela jisté - ze sedmi závodníků v této kategorii byli jen dva zahraniční.
V seniorech je novým mistrem Tomáš Kalús ze Slovenska, za ním Karel Brambora, který své dovednosti na mokrých kamenech demonstroval už v Kutné Hoře, třetí Pavel Procházka - tomu zdejší terén také evidentně sedí, před dvěma lety tu skončil druhý v elitě na Evropském poháru. Seniorů jelo deset, cizinci byli tři.
Mládežnické kategorie zachraňovaly účast. V minimech nenastoupil favorizovaný Hlavatý ze Slovenska, nedojel ani Fredriksson ze Švédska a tak stupně vítězů byly volně k mání - kromě prvního místa, které dle očekávání obsadil Louis Grillon z Francie. Druhé místo Arnau Codina (CAT), třetí Marek Pochtiol. V benjaminech dopadl očekávaný souboj mezi Adamem Morewoodem (GBR) a Alanem Rovirou (CAT) ve prospěch Roviry, na stupních je doplnil Diego Crescenzi (ITA). V poussinech si zapamatujte další jméno z lotyšské líhně - Markuss Karnickis (LAT), jestli trénuje s Dermaksy, máme se na co těšit. I jeho vítězství pomohlo Lotyšům k třetímu místu k poháru národů, přesto, že měli jen čtyři jezdce! Druhý Joshua McParland (GBR) a na nuly třetí Jakub Mudrak (SVK). Českou neúčast na stupních v předchozích dvou kategoriích vynahradily holky v kategorii girls, seřadily se v pořadí Bětka Pečínková, Eliška Hříbková, Denisa Pecháčková. Poslední kategorií je elite femine, která jela v prvním kole modré tratě, ale ve druhém kole jim bylo uleveno na zelené. Zvítězila Gemma Abant (CAT), která tak má letos splněno, druhá Erika Hlavatá (SVK) a třetí Vendula Zapletalová.
Další jezdci z olomouckého klubu, Lukáš Janka a Tomáš Vepřek, se zařadili do proklínané kategorie "čtvrtých míst", která bolí tím víc, čím je blíž medaili, Vojta Vepřek skončil pátý.
Kompletní výsledky zde, pár fotek (v lese moc fotit nešlo) na Rajčeti.
22.9.2014, RJ