Další, již sedmý závod letošního seriálu mistrovství republiky se jel v sobotu v kyjovském trialparku. Vydatné srážky, které týden před závodem trápily Jižní Moravu, dokonale promáčely celý areál a přinutily stavitele sekcí několikrát tratě upravovat z varianty "suché" postupně na variantu "mokrou", "mokřejší" a "sobotní". I přes odstrašující předpovědi počasí ale dorazilo sedmdesát čtyři závodníků, což je v letošní sezoně nadprůměrný počet. Čekal na ně těžký závod s několika překvapeními, usměvavá obsluha v bufetu a rozšířená nabídka sportovních aktivit i pro doprovody.
S počasím nakonec nebylo tak zle, jak to vypadalo. Ptal se mne jeden z rodičů začínajících jezdců, jestli je skutečně v Kyjově déšť tradicí. Oponoval jsem (jak jinak také), že vloni sice pršelo, ale předtím jsme mnoho let v Kyjově zažívali krásné babí léto a nějaké zobecňování je proto předčasné. Letos navzdory předpovědím přestalo pršet půl hodiny před startem a znovu začalo až v noci. Terén tak byl sice totálně rozmoklý, ale jinak se jezdilo v tričkách a bez pláštěnek.
Na jezdce i diváky letos čekalo několik překvapení. Díky několika nově vybudovaným sekcím v trialparku se letos nejelo v zadním lesíku, kdo jej pamatuje z loňska, jistě tuto inovaci ocenil. Sedm velkých a sedm malých sekcí bylo nahusto nataháno v prostoru střelnice a na přilehlých svazích - ty představovaly pro jezdce největší problém, jak ostatně zaznělo i během závodu: nebylo nejtěžší překážku překonat, ale dostat se k ní. Mokré svahy se pod pneumatikami trhaly a co se jezdcům podařilo vyskákat nahoru, to vzápětí sklouzli dolů. Počty trestných bodů vítězů tomu plně odpovídají - i přes doslova zázračné "čisté" průjezdy některými brankami (třeba elitní výskok na pražec) jich bylo dost a dost. Překvapením byl i start Vaška Koláře na 26 palcovém kole. Naopak žádným překvapením naštěstí nebylo oblíbené občerstvovací okénko s burčákem, domácími klobásami a milou obsluhou.
Z našeho klubu přijelo osm jezdců a podařilo se jim vyhrát několikero knedlíků (tradiční sponzor LeF), halušek a medailí: Tomáš Vepřek druhý v benjaminech, Vojta Streit třetí v zelených hobby, Táda Mahr třetí v růžových hobby. Ostatní bohužel bez knedlí, někteří mne dokonce výslovně požádali, abych jejich výkony nekomentoval.
Vítězi kategorií se stali: Vašek Kolář (elite - i s naraženými žebry), Petr Šos (senior - nový Play nechal doma, ať se neušpiní), Martin Štěpánek (junior - další z překvapení závodu), Marek Pochtiol (minime - žádná novinka), Petr Mokrý (benjamin), Jakub Mudrák (poussin), Táda Kříž (modrá hobby), michal Kůřil (zelená hobby), Ondra Kmenta (bílá hobby) a Jakub Kalaš (růžová hobby). Kompletní výsledky zde.
To, že to na kole v sekci opravdu není vůbec žádná legrace, si mohli ti z rodičů, kdo po závodě nepospíchali domů, vyzkoušet v retro závodě. Přesto, že se jely jen růžové tratě, tak jsme dali jezdcům za pravdu - a legrace si u toho užili všichni společně dostatek, jak ostatně můžete vidět ve fotogalerii. Komu sportování nestačilo, mohl se přidat k tlačení dalších a dalších aut z podmáčené parkovací louky. A nevím, jestli jsem se o tom už nezmiňoval, ale všimli jste si té usměvavé paní v bufetu?
14.9.2014, RJ