Při pohledu na narůstající hromadu "nezbytně nutných" věcí jsem začal mít obavy, jestli má naše auto dostatečně velký kufr. Pak jsem si naštěstí uvědomil, že vlastně nejedeme na rodinný výlet, ale reprezentovat, a naložil do auta jen co se vešlo, tedy jedno dítě, jedno kolo a manželku. Zbytek dětí, přítelkyně a naše kočka zůstaly doma. I tak toho s sebou vezeme dost.
Z Olomouce do Bueu je to 2850 kilometrů. Prvních tři sta je složeno téměř výhradně z uzavírek a dopravních omezení - opravy D1 jsou v plném proudu. Přes Německo naštěstí žádná omezení nejsou. Ve Francii zdržují jen neustálé mýtnice. Celkem jsme za jeden průjezd zaplatili asi 65 euro - tedy více, než za přespání v hotelu. Tři dny na cestě jsme si zpestřili odpolednem v Bilbau, abychom okoukli ty titanové plechy Gugenheimova muzea. Večerní Bilbao nás trochu překvapilo, všechny bary, hospody, restaurace, krčmy, pivnice, knajpy, kluby a vinárny byly dokořán, před každou na ulici hlouček lidí, seděli na židlích, na schodcích, na zemi, bavili se, popíjeli... Po návratu do hostelu jsem se ptal servírky, jestli je dnes nějaký svátek. Proč, bylo někde zavřeno?, zeptala se seňorita. Ne, právě naopak... Aha, to je normální - je léto, odvětila.
V pátek za zamračeného odpoledne jsme dorazili na místo, zaregistrovali se a jeli si prohlédnout sekce. Kemp je totiž ve městě na hřišti, zatímco registrace na náměstí a sekce na pět kilometrů vzdáleném mysu Cabo Udra. Pobřeží je biketrialový ráj - obří balvany, za sucha neklouzavé "držáky". Trochu nás znervózňovalo, že spodní úseky sekcí olizovaly vlny Atlantiku a že na kamenech byly nalepené škeble přílipky. Kam až sahá voda za přílivu?, ptali jsme se. Krátce poté nás ale vyhnal ze sekcí liják, takže otázky jsme si mohli schovat na příště a navíc jsme zjistili, že za mokra kameny až takové držáky nejsou... V kempu povodeň, jak je vidět na fotkách v galerii. Co nás čeká v sobotu? To se uvidí ráno.
Ráno nás vzbudil libý zpěv racků kombinovaný s kohouty ze sousedství. Navíc jsme čtyři stupně západně od Greenwiche, takže s sedm ráno byla ještě skoro tma. Protože jsme ale potřebovali být o půl deváté na startu, nezbylo než vstávat. Start malých kategorií byl od devíti hodin ve dvouminutových intervalech, předtím ještě přísná technická přejímka. Nebe zamračené, dvacet stupňů, déšť naštěstí tentokrát nespustil - to ale na druhé straně znamenalo že závod byl hodně snadný. V minimech po prvním kole měli první čtyři jezdci nula bodů - jediná chyba rozhodovala o bedně. Na sekcích obvykle byl jeden dva těžší skoky a zbytek byl "lehký" - alespoň v minimech, kde většina kluků jsou patnáctiletí "kadeti" a umí dávat horší věci. Problém nebyl ani čas, dvě minuty se daly stíhat s přehledem. Klasikou byla fronta na první sekci - zatímco Péťa Mokrý startoval mezi prvními a měl závod odjetý raz dva, Lukáš jako jeden s posledních startujících seděl na jedničce padesát minut ve frontě a když Péťa končil, tak měl teprve první kolo.
Výsledky najdete ve fotogalerii. Vojta Vepřek druhý v poussinech, sice s obrovským bodovým odstupem od vítěze, ale přesto druhý. Péťa Mokrý čtvrtý v benjaminech, Kryštof Hanzal osmý, Tom Vepřek devátý. V minimech Lukáš Janka desátý.
Po závodě kluci ještě zůstali trénovat u moře a v sedm večer je čeká slavnostní zahajovací nástup.
9.8.2014, RJ