V rámci příprav na MS jsme vyrazili o víkendu do pražských Řep na třetí závod Českého poháru v trialu, který se konal spolu s MČR horských kol. Lukáš na kole od začátku prázdnin pořádně nestál, celý víkend panovaly tropické třicítky - bylo tak zřejmé, že nás čekají zajímavé zážitky. I já jako řidič a doprovod jsem si přišel na své, když jsem do navigace zadal cílovou adresu "V borovičkách" místo "U boroviček" a tři čtvrtě hodiny jsme pak se motali Prahou a hledali místo závodu - přitom bylo celou dobu prakticky na dohled. Nakonec jsme na bojiště pod Bílou Horou dorazili ještě před startem a v bitvě dopadli o něco lépe než české stavy před 394 lety.
V okolí řepské BMX dráhy se celý víkend jelo zmíněné MČR horských kol, takže tu bylo pořádně živo. Nejen ozvučení, komentátor a zakempované velké týmy se svými týmovými stany, ale také zázemí pro jezdce - i taková maličkost jako hadice s čerstvou vodou byla v horkém dni doslova spásou. Mezi tím vším bylo postaveno pět trialových sekcí. Hlavním materiálem tak, jak je na ČP zvykem, především europalety, ale využito bylo i místních teréních prvků. První sekce u nafukovacícho dresu byla čistě paletová a na rozjezd - dvě metrové kladinky na rovnováhu dle očekávání nedělaly potíže. Dvojka využívala svahu ke startu bikrosky, nabídla pár betonových schodků, zrádnou hrabačku v písčitém svahu a pak tři adrenalinové skoky - ze svahu na palety, z palet na střechu unimobuňky a z buňky zase dolů na zem. Závěrečné betonové svodidlo prověřilo rovnováhu už o něco více... Trojka opět čistě paletová, ale protože šla nahoru do kopce, tak jezdce na odrazech a výskocích docela potrápila. Na čtvrté sekci pěkně ve stínu pod stromy stavitelé doplnili palety kuláči zapasovanými mezi stromy. Vrcholem ale byla poslední sekce v rokli v přilehlém lesíku. Oldskůlová hrabačka v sypkém svahu, kde se kola bořila hluboko do hlíny a kde se terén měnil s průjezdem každého jezdce - a odhaloval skryté poklady ukryté pod povrchem, tu láhev, tam tenisku nebo jiný artefakt.
Průjezdnost všech tratí byla tak akorát, ale místa, kde se dala získat pětka, se samozřejmě našla. Přesto, že se závodu účastnilo jen necelých pětadvacet jezdců, dostala se soutěž do časového skluzu a v semifinále někteří dostali i 15 a více trestných bodů za půlhodinové překročení časového limitu... Ten byl mimochodem 3 hodiny 30 minut, ale v propozicích jsme se jej nedočetli, takže nikdo na hodinky ke své smůle moc nekoukal. Nejen modří hobby, ale i červení experti proto jeli z časových důvodů jen kvalifikaci bez finále, ale klukům to vlastně v tom horku ani moc nevadilo, měli toho docela dost. První místo v expertech získal Martin Štěpánek (16 TB), druhý Dan Švaříček (20 TB), třetí Lukáš Janka (30 TB). Příjemně překvapil třeba Adam Kosík, který se ctí zvládl červené tratě kategorie expert včetně přeskoku na střechu.
Elitu ale finále neminulo, tři nejlepší dvacítkáři a tři šestadvacítkáři si dali ještě jedno finálové kolo navíc na mírně upravených tratích. Škoda, že nebyla možnost finále živě komentovat, jednak kvůli probíhajícímu závodu MTB XCE, jednak kvůli rozmístění sekcí v ploše areálu - mělo by větší spád. Horkou krev v horkém počasí finalistům občas bohužel způsobil také vlažný výkon rozhodčích, kteří sice rozhodovali finálové sekce ve dvojici, ale vzájemné dohady o tom, kolik trestných bodů tedy vlastně jezdci udělit, neměly být. Ukazuje se, že stejně jako je v BIU problematické vidět nebo nevidět dotek špičkou boty při opřeném pedálu, je v UCI obtížné posoudit překročení nebo nepřekročení šipek a branek osou kola... Nicméně nějak to dopadlo a na stupních nakonec stáli Vašek Kolář (1 TB), Vojta Křiva (13 TB) a Petr Jeřicha (22 TB) v elite 20", Vlasta Čiháček (14 TB), Marek Tryner (19 TB) a Roman Chvojka (20 TB) v elite 26".
Ze závodu jsme odjížděli unavení, ale spokojení a už skoro nebloudili, jen málo. V igelitové tašce si po bitvě Lukáš za třetí místo odvážel hezké ceny, takže na tom byl mnohem lépe než pan Václav Budovec, po němž je pojmenována ulice, kde bydlíme, a který po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 přišel nejen o veškeré ceny a majetek, ale také o hlavu. Trialistům se podobná i jiná zranění vyhnula, přesto během dne třikrát na závodiště dorazila houkající sanitka ošetřovat poměrně vážné úrazy horských cyklistů. Asi tedy celkem právem říkáme rodičům nových zájemců, že trial je bezpečný sport.
Sobotní závod byl dobrou příležitostí k tréninku nejen před Youth Games v Polsku za dva týdny, ale i před MS BIU, které následuje hned po nich.
22.7.2014, RJ