V posledních letech kalendáře závodů vypadaly jako přes kopírák a je proto moc dobře, že letos jsou zařazeny tři nové (či staronové) lokality. První z nich - Ouběnice - měli jezdci možnost poznat tento víkend. Ten kondicionál je na místě, protože s pouhými padesáti devíti závodníky se jedná o nejslabší účast na závodech MČR od roku 2004. Několik jezdců dalo přednost prvnímu závodu Českého poháru v trialu pod Českým svazem cyklistiky, který se jel ve stejném termínu v Děčíně, některé možná odradila delší a dražší cesta, někteří se možná zalekli neznámé lokality - to ale udělali chybu, protože ouběnický areál nabídl výborné tratě a většina zúčastněných si závod vyloženě užila.
Ouběnice byly v sedmdesátých a osmdesátých letech vyhlášenou tratí pro sajdkárkros. V roce 1988 se zde v tomto sportu konalo i mistrovství světa s návštěvností neuvěřitelných dvacet tisíc diváků. Pak ale nastal postupný útlum a v roce 1995 zde sajdkáry definitivně skončily. V roce 2008 místní AMK areál znovu oživilo, navezli kameny a vzniklo tak vyhledávané místo pro mototrial. Zásluhou Libora Pecháčka pak místní lidé navázali kontakty s biketrialem a výsledek jsme mohli posoudit tuto sobotu.
Pořadatelem samotné soutěže byla sportovní komise. Tratě pro ně postavili Lukáš Buriánek (velké) a Petr Henc (malé) z říčanského klubu, servis a zázemí zajišťoval AMK Ouběnice, časomíru, tak jak je od loňska pravidlem, David Čep. I když start samotné soutěže byl posunutý až na jedenáctou hodinu (přeci jen z Moravy je to trochu dál a mělničtí se mohli konečně jednou dospat), někteří využili možnosti přespat na louce nebo si spojili předchozí svátek s víkendem a závod samotný zařadili jen jako jeden z bodů výletu do Čech.
Biketrial se jezdí za každého počasí, jak ostatně všichni poznali v Brně o týden dříve, ale za sluníčka je to samozřejmě mnohem zábavnější. A Ouběnicím počasí přálo, krátká noční bouřka byla tak akorát, aby hrabačky ve svazích nebyly úplně suché a kameny nebyly mokré a od rána všechny vítala modrá obloha. Sekce byly napáskované hodně jezdivé a nebyly příliš náročné, což se některým líbilo a jiným ne. Část byla ráda, že jsou úseky dobře jetelné, že to jezdce viditelně baví, že to není žádný boj o přežití. Část by naopak uvítala úseky těžší, kde se jezdci lépe připraví na mezinárodní konkurenci. V některých kategoriích je ale bohužel rozdíl mezi nejlepšími a nejhoršími takový, že vítěz má celý závod za jeden trestný bod a poslední jezdec za plný počet.
Jak už bylo naznačeno, tratě byly složené z kamenů, hojně využívaly sypkých svahů, sem tam nějaká kláda. "Pro diváky" byla připravena umělá trať přes tribunu. A pro jezdce sem tam vtipná místa typu úzkého průjezdu mezi stromy nebo výjezd do hliněného svahu. Většinou tratě obsahovaly jedno dvě obtížnější místa a zbytek byl "na pohodu", velkým nepřítelem nebyl ani časový limit.
Vtipné byly i ceny, které kromě pohárů obdrželi vítězní jezdci. Proslulé kyjovské borůvkové knedlíky získaly konkurenci a stejně, jako jsme se vždy těšili, až je doma sníme, tak i Vojta se cestou domů těšil, až si ten půlkilový balíček špaget uvaří.
Z našeho klubu dorazilo osm jezdců. Část nás dojela už v pátek toyotou, "abychom se dobře vyspali", část to vzala přes Karlštejn (v autě si přivezli samostříl, helmice a "na ptáka mi nešahej!"), část přes Prahu (a v porovnání se vstupným do památek byl závod jen drobnou položkou v rozpočtu výletu). Dan Křepela se na svém prvním závodě v bílých hobíkách zlepšil ve druhém kole o devět bodů, což je dobrá motivace. Honza Šmiřák si závod vybojoval sám a povzbuzen hezkými body se ve druhém také ještě zlepšil, nakonec skvělé druhé místo - výborně, Honzo. Vojta Streit měl občas problém trefit cílovou pásku a to jej odsoudilo v zelených hobby k poslednímu místu, které bylo zároveň místem třetím. Vojta Vepřek sice patří spolu s Vojtou Hříbkem a Denisou Pecháčkovou v poussinech k nejmladším, přesto všichni tři ostatním "slušně zatápí" a pro Vojtu to v Ouběnicích vyšlo o jediný bodík na druhé místo. Tomáš Valenta doplácí na své malé soustředění na tréninku i na závodě a s plným počtem trestných bodů skončil v benjaminech předposlední jen proto, že jel alespoň rychle. O nic lépe se nevedlo ani Karlovi Šnáblovi, z palet skákat umí, ale z kamene nechce, i když je to stejné a jediná trojka mezi samými pětkami znamenala šesté místo. To Tomáš Vepřek, ten nemá problémy ani se soustředěním, ani s kameny a jediná jednička mezi samými nulami znamenala místo první - gratulace! Lukáše Janku v juniorech ouběnický závod bavil a pátým (rovná se posledním) místem ve své kategorii si naštěstí nenechal kazit náladu.
11.5.2014, RJ