BIU versus UCI

Poslední rok se vedou poměrně intenzivní diskuze na téma vztahu mezi "biketrialem" pod federací BIU a "cyklotrialem" pod federací UCI. Přitom se jedná stále o jeden a tentýž sport. V čem je tedy problém? Pokusme se podívat, co mají BIU a UCI společného a v čem se naopak liší - je to opravdu jen ten trestný bod za dotek pedálem země, nebo je rozdílů více? I ze strany rodičů začínajícících jezdců se občas objeví dotaz na toto téma - snad následující text trochu pomůže se v problému zorientovat.

Co je BIU?

Federace BIU (Biketrial International Union) byla založena v roce 1992 (viz historie biketrialu ve světě) jako organizace reprezentující jen a pouze biketrial. Cílem bylo zajistit jednotná pravidla a umožnit lepší financování tohoto sportu. V době založení měla 13 členů (národních organizací), dnes je to dvacet zemí. Prvním prezidentem byl pan Josef Dressler starší, kterého vystřídal pan Hiroshi Hirano. V České republice zastupuje BIU Česká motocyklová federace (ČMF, založena 1904) a veškeré dění na biketrialové scéně má na starosti Sportovní komise biketrialu při ČMF (www.biketrial.cz).

Co je UCI?

Union Cycliste Internationale, zkráceně UCI, je organizace se sídlem ve Švýcarsku, založená v roce 1900. Kromě silničních a horských kol sdružuje také dráhové cyklisty, sálovou cyklistiku, cyklokros, para-cyklistiku, bmx a mezi tím vším navíc také trial. U nás je členem UCI Český svaz cyklistiky (ČSC), založený již v roce 1883. Trial pod UCI organizuje Komise cyklotrialu při ČSC (www.cyklotrial.cz).

Základní rozdíly mezi BIU a UCI

Každá z výše uvedených federací má svá vlastní pravidla, která se mírně odlišují. Začněme tím, co je společné a to je princip trialu (cyklo-, bike-, moto-, auto-, truck-...): úkolem jezdce je překonat obtížný terénní úsek tak, aby získal co nejméně trestných bodů. Trestné body jsou udělovány zejména za dotek země (šlápnutí). V BIU jsou pravidla méně přísná a povolují dotek země či překážky ližinou, pedálem nebo rámem kola, v UCI je bodování přísnější a jezdec se smí dotýkat země jen a pouze pneumatikami. V obou federacích jsou jezdci rozděleni do kategorií podle věku, v obou federacích funguje systém národních a mezinárodních soutěží. V obou federacích je možné jezdit na malých (20") nebo velkých (24", 26") kolech.

Věkové kategorie a velikost kol

Rozdělení do věkových kategorií nejlépe vystihuje následující tabulka. Příslušné barevné značení pak koresponduje s barevným značením tratí v kontrolních úsecích. V tabulce je dále uvedena maximální přípustná velikost ráfků v jednotlivých kategoriích, přičemž údaj "open" v UCI znamená, že není nijak omezena. Poslední údaj, který v tabulce najdete, je maximální povolená výška seskoků - v hranatých závorkách.

Co ještě v tabulce vidíme? Rozdělení do kategorií nezahrnuje děti mladší než 7, resp.9 let. To je celkem logické, federace předpokládají, že mladší jezdci se mezinárodních závodů ještě neúčastní a jejich začlenění "do systému" nechává na národních federacích: v Česku tak pro mladší jezdce máme kategorii Beginner D, na Slovensku (nejen) je pro ně vypsána kategorie Promesa... Méně logická se jeví posloupnost Junior - Elite v UCI, kdy se účastníkem "elity" automaticky stává každý jezdec, který dovrší 18 let. Tedy pokud bych si nyní já zažádal o licenci UCI, budu zařazen do kategorie Elite! (Prosím členy našeho klubu, zejména ty, kteří mne viděli na trialovém kole, aby se zdrželi jízlivých poznámek v diskuzi).

K rozdílu mezi velkými (26") a malými (20") koly přistupují obě federace různě. UCI hodnotí samostatně Juniory 20", Juniory 26", Elite 20", Elite 26", zatímco BIU vyhodnocuje jezdce na velkých i malých kolech společně. Nebylo tomu tak vždy, před pár lety se i v BIU jezdila horská (26") kola samostatně v kategoriích Master a Expert (věkově odpovídající Seniorům a Elitě). Důvodem ke sloučení byla jednak nepřehlednost pro diváky, příliš mnoho kategorií a nároky na organizátory. Stejnými problémy dnes trpí domácí UCI scéna, kdy při průměrné účasti dvaceti jezdců na závodech Českého poháru po rozdělení do sedmi kategorií (spolu s českou specialitou Elite 24") zbyde medaile opravdu na každého.

Bodování v kontrolním úseku

Trialový závod je tvořen okruhem, na kterém jsou umístěny kontrolní úseky (sekce). Každá sekce je ohraničena páskou, průjezd sekcí může být dále upraven pomocí šipek (branek) v barvě příslušných kategorií. Každá sekce začíná neutrální zónou v délce 2-3 metry, určenou ke koncentraci jezdce a rozjezdu, končí cílovou čárou. Šířka sekce je minimálně 1,0m (tedy na šířku řidítek). V těchto věcech není mezi BIU a UCI žádný rozdíl. Co je v UCI dobré, je číslování jednotlivých branek, jejichž pořadí pak jezdec musí dodržet - tím se snižuje možnost spekulací, jak si ulehčit trať.

Rozdíl je v časovém limitu na průjezd sekcí. Federace BIU má stanoven limit 2:00 minuty, po jehož překročení dostane jezdec plný počet, tedy 5 trestných bodů. V UCI je časový limit 2:30 minuty a po jeho překročení dostává jezdec penalizaci 1 trestný bod za každých dalších započatých 15 sekund.

Druhý významný rozdíl je v bodech za doteky země nebo překážky. V BIU dostanete 1 trestný bod za každé šlápnutí nohou (včetně "špiček") nebo opření říditky. V UCI dostanete 1 TB navíc i za opření o pedál, ližinu nebo jakoukoliv jinou část kola než pneumatiky. "Pětky", tedy plný počet bodů, jsou v obou případech víceméně za stejné prohřešky: přejetí pásky, dotek oběma nohama, dotek jinou částí těla než nohou (ruka, tělo...), průjezd cizí brankou... V UCI navíc také za nedodržení pořadí branek.

Povolené opření pedálem a ližinou v BIU pomáhá hlavně nejmladším poussinům a benjaminům, bez opory by překážky těžko zvládali. Zároveň to ale přináší pro rozhodčí nároky na kontrolu, zda se jezdec ještě stále dotýká jen pedálem, nebo už i podrážkou boty... Toto je v UCI bodování jednoznačně vyřešeno.

Organizace soutěží

Na závodech UCI se jezdí vícekolovým systémem kvalifikace - finále, což znamená, že určitý počet jezdců postupuje do finálového závodu, který rozhodne o vítězi. Trestné body se v dalších kolech vždy počítají od nuly. Na větších podnicích (MS) se jede čtvrtfinále, semifinále a finále. Oproti tomu BIU závody se jezdí jednokolově - po odjetí stanoveného počtu okruhů jsou spočteny trestné body a vítězem se stává jezdec s jejich nejnižším počtem. V případě rovnosti bodů se v obou federacích postupuje shodně - rozhoduje nižší počet nul, jedniček atd. Pokud stále nelze rozhodnout, přihlédne se v BIU k času jezdce a v UCI k výsledkům semifinále.

V národních i mezinárodních soutěžích se za výsledné pořadí přidělují body, z nichž se počítá aktuální žebříček (v UCI označovaný také "ranking"). Zatímco BIU přiděluje na mistrovství světa za první místo "jen" 25 bodů, tak vítěz UCI závodu MS dostane bodů celých 150. Obdobné bodování pak funguje i v národních žebříčcích, které jsou základem pro nominace na mezinárodní podniky. O nominaci rozhoduje v obou případech sportovní komise.

Zatímco pod federací BIU se jezdí Mistrovství světa a Mistrovství Evropy ve všech kategoriích od Poussinů až po Elitu, UCI organizuje tyto mezinárodní podniky jen pro kategorie Junior a Elite a pro mládež existují takzvané Mezinárodní hry mládeže (Youth Games). Argument, že v BIU pak máme 7 mistrů světa a to je moc, který kdysi padl ze strany zástupce UCI v ČR, je trochu mimo, uvědomíme-li si, že v UCI je těch mistrů světa v trialu 5.

Samozřejmě, že při podrobném srovnání pravidel BIU a UCI najdeme ještě další rozdíly, ale ty jsou z hlediska srovnání nedůležité. UCI, která používá pro trial stejný metr jako třeba pro Tour de France nebo maratony horských kol se stovkami až tisíci jezdci, reguluje v pravidlech i reklamní plochy, řeší otázku dopingových kontrol a dokonce i počty parkovacích míst pro diváky na závodech. BIU je v tomto skromnější, protože její pravidla jsou určena "jen" pro biketrial a atmosféra je více "rodinná".

Shrnutí rozdílů

V obou federacích lze najít jak klady, tak zápory. BIU má výborně podchycenou práci s mládeží, fungující klubovou základnu a více se přiklání k tradičním přírodním tratím, z nichž trial vzešel. Poskytuje větší prostor začínajícím jezdcům, což ale nese i potíže při organizaci závodů. Trial pod UCI je zaměřený na výkonnostní sport, míří více do divácky atraktivního městského prostředí, má jednoznačnější bodování (pedál, špička), organizačně je ale český UCI trial v začátcích a je proto těžké odhadnout jeho další rozvoj. I atmosféra v mateřském Českém svazu cyklistiky je chvílemi bouřlivá.

V čem je tedy problém?

Žádný zásadní rozdíl mezi (bike)trialem pod BIU nebo pod UCI tedy není - kromě onoho v úvodu zmíněného pedálu na zemi. Příčinu "sporů" je asi nutné hledat jinde než ve sportu samotném. Kdo si chce jen tak jezdit pro radost, žádnou federaci k tomu nepotřebuje. Smysl federací je v soutěžích: dbají na jednotná pravidla a vzhledem k tomu, že organizace ani účast na soutěžích není rozhodně levná záležitost, tak se starají o jejich (spolu)financování. Postoj některých jezdců z UCI přitom trochu připomíná pubertální vzdor vůči rodičům - jakoby zapomněli, že právě BIU jim dala možnost vypracovat se tam, kde jsou. Teď několik čísel pro srovnání.

Příklad první - maraton horských kol Oderská mlýnice 2011 ze seriálu "Kolo pro život": počet startujících 1603 lidí, startovné 500 Kč. Příklad druhý - závod MČR/PČR v biketrialu ve Velké Bystřici 2011 v seriálu "Vema MČR/PČR": počet startujících 105, startovné 200/300 Kč. Příklad třetí - závod Českého poháru v Aši 2011: počet startujících 13, startovné 200/250 Kč. Násobit umíte všichni a je zřejmé, že jinak se chystá závod za půl milionu a jinak za pět tisíc. A pohled z opačné strany - kam investujete raději jako sponzor? Do podniku, kde se sejde několik tisíc lidí (maraton), nebo do akce pro dvě stě účastníků (včetně doprovodů) schované hluboko v lesích, protože jsou tam ty správné šutry, po kterých se dá skákat?

Problémy s financováním provázejí cyklo/biketrial (trialsin) od samého začátku - právě kvůli tomu, že Španělská královská cyklistická federace tento sport od počátku přehlížela jako okrajovou záležitost pro pár nadšenců (což při porovnání s počtem vyznavačů silniční a horské cyklistiky skutečně tak je), považovala jej za rekreační sport a podle toho mu přidělovala peníze, vznikla samostatná federace BIU. Trial pod UCI je dnes v českých podmínkách ve stejné pozici - minimální jezdecká základna a vlažné výsledky na světových soutěžích jej udržují mimo centrum pozornosti účetních Českého svazu cyklistiky. Snahy posílit a přetáhnout jezdce z BIU jsou evidentní. BIU přitom řeší podobné problémy - republiková členská základna se pohybuje kolem 120 licencovaných jezdců a kombinace špatného finančního klimatu s nepříliš silným vedením rozvoji také příliš nepomáhají.

Masovým sportem trial nikdy nebude ani ve světě, ani u nás - osmdesátá léta 20.století jsou dávno pryč a dnes je tu už příliš mnoho jiných lákavých cyklistických disciplín, od streetu přes rampy až třeba po fourcross a sjezd. Striktní dělení na "ucaře" a "biuisty" je proto luxus, který si český (bike)trial nemůže dovolit.

6.2.2012, RJ


NAVRCHOLU.cz